Archangel's Consort - 1/2 21. kapitola

Dmitri zprudka vydechl. „Vyhlásim ve Věži stav pohotovosti.“

Raphael roztáhl křídla a vyletěl vzhůru, nad chaoticky krásné město ze skla, oceli a lidskosti, které se stalo centrem, z nějž si podrobil území, kterému nyní vládl.

Lijuan na něho čekala v obrovské výšce. Vzduch tu byl tak řídký, že by tu nepřežil žádný smrtelník. Osvětlovaly jí intenzívní sluneční paprsky a s jejíma zvláštně perleťovýma očima a zářivě bílými vlasy, vypadala tak nelidsky, jako nikdy předtím.

Raphael se zastavil naproti ní a ihned si uvědomil, že dnes se mu zjevila z masa a kostí. „Jsem poctěn.“ Po destrukci, která postihla Peking a po Lijuaninu ‘vyvinutí’  ji nikdo nespatřil jinak, než v odraze vodní hladiny, který pro navazování kontaktu, tak ráda používala.

“Samozřejmě, že jsem se za tebou vydala osobně,” řekla hlasem, ze kterého křičela pravda o tom, že na evolučním stupni spíše klesla. “Ostatní mne nezajímají.”

Eleno, kde jsi?

Na cestě do Akademie Spolku. Chtěla jsem zkontrolovat Eve. Potřebuješ mě?

Dokud ti neřeknu jinak, zůstaň mimo náš dům. Nechci, aby tě Lijuan spatřila.

Následovala pauza, ale Elena se s ním nedohadovala – byl si velmi dobře vědom toho, že nebyla ráda, když byl v blízkosti ženy Archanděla Číny.

Buď opatrnej, Archanděli.

Celou konverzaci s Elenou zvládl během doby, kdy si s Lijuan vyměňoval bezvýznamné zdvořilosti a pak se natočil směrem k nyní poklidným vodám řeky Hudson. Od vodní hladiny se odrážely sluneční paprsky, které se lámaly do tisíců zlatých odlesků.

„Následuj mne, promluvíme si v mém domě.“

„To je od tebe velmi civilizované, Raphaeli.“ Lijuan se rozesmála a zvuk jejího smíchu byl na ženu, která oživovala mrtvé a jejíž moc a síla byla protkána zkaženou temnotou, nevhodně líbezný.

„Je to snad překvapení, že tě preferuji nad všemi ostatními?“

Raphael jí neodpověděl, a dokud za sebou Montgomery po té, co jim naservíroval čaj, nezavřel dveře vedoucí do knihovny, Lijuan také nepromluvila. Usadila se do jednoho z křesel, stojících před krbem a Raphael se usadil naproti ní – choval se jako správný hostitel – v přítomnosti Lijuan se drobné zdvořilosti musely vždy dodržovat. Pokud nebyly opomenuty i ona pak dostála svému osobitému kodexu – žádné krveprolití, zatímco byla hostem v jeho domě.

Lijuan si usrkla čaje a povzdychla si. „Na fyzické formě přeci jen něco je.“ Když se naposledy setkali v Pekingu, prozradila mu, že už si její tělo nežádalo žádnou potravu.

„Tvé potřeby se změnily?“

Na tváři se jí objevil lehký úsměv, který působil velmi nevinně… pokud by si nevšiml zvrácených stínů, které zpod něho vyzařovaly.

„Nezměnily se mé potřeby, ale mé touhy.“ Znovu si usrkla čaje. „Existují věci, které samotná moc a síla nedokáží nahradit.“ V elegantní ruce stále držela čajový šálek a setkala se s jeho pohledem. „Jak to dokážeš snést, Raphaeli?“

Raphael pozvedl obočí a čekal.

„Všichni ti smrtelníci.“ Mávla rukou směrem k Manhattanu. „Jsou všude kolem tebe. Kamkoli se vydáš. Jsou jako mravenci.“

Zatímco se ho Aodhan ptal na téměř stejnou otázku s hluboce sahající zvědavostí, v hlase ženy Archanděla Číny bylo pouze pohrdání.

„Já jsem vždy žil uprostřed všeho dění, Lijuan.“

Lijuan si povzdychla. „Zapomněla jsem. Tys neprožil milénia, která mám za sebou já. I já jsem kdysi žila mezi smrtelníky.“

Raphael si vybavil podrobnosti, které mu Jason o Lijuanině minulosti odhalil – hrůzy, které tato žena archanděl spáchala. „Vždy si byla bohyní.“

Lijuan královsky přikývla. „Zabiješ ji?“

Její otázka ho nepřekvapila. V momentě, kdy ji spatřil, si uvědomil důvod její přítomnosti. „Pokud mou matku stále pohlcuje šílenství, tak bude muset být zastavena.“

Vzhledem ke zprávám, jež dnešního rána obdržel od Nazaracha, Andrease a Nimry a které popisovaly mladé upíry, pohlcené vražedným šílenstvím, jehož znaky prozrazovaly vliv Caliane, se její šílenství zdálo víc a víc pravděpodobnější.

„Nebylo by lepší ji zabít přímo tam, kde Spí?“ Lijuan s potěšujícím povzdechem odložila čajový šálek. „Zatím není ve své plné síle, ale jakmile se probudí, mohla by být nezastavitelná.“

Představa Caliane, která by na svět seslala bolest a oheň, byla noční můrou. Ale… „Takhle to neděláme.“

Andělé měli velmi málo zákonů. Ten, který byl vždy nejdůležitější, byl absolutní zákaz jakéhokoli ubližování andělským dětem. Dcera Nehy, Anoushka, za nedodržení tohoto zákona přišla o život.

Existoval ještě jeden, daleko starší zákon. Zabít anděla, zatímco Spal, bylo považováno za tak ohavnou vraždu, že trestem byla okamžitá a úplná smrt. I archandělé mohli zemřít – ale jen rukou jiného archanděla.

„Nebudu zbabělý a neudeřím na ní v momentě, kdy je bezbranná.“

„Tvá matka je jen stěží bezbranná,“ oponovala mu Lijuan. „Dopad její síly můžeš vidět všude kolem sebe – svět se utápí ve smrti a dokonce začíná vřít i zemské jádro.“

Raphael si vybavil zuřivost, která se ho zmocnila, když se světem prohnala Calianina moc a síla. Vzpomněl si na Astaada, který téměř ubil svou konkubínu a podle Jasonových nejnovějších zpráv, Titus popravil nevinného.

„Máš pravdu.“ Jeho matka nikdy nebyla bezbranná.

„Pak se mnou tedy musíš souhlasit. Musí být zabita dřív, než se probere a začne terorizovat svět.“

„Ne, musí být probuzena.“ Možná v něm stále zůstával kousek malého chlapce, kterým kdysi býval, ale jeho rozhodnutí bylo rozhodnutím archanděla – tento zákon nebude porušen kvůli žádnému cíli. Protože jakmile by se tak jednou stalo, už by to nemohlo být odčiněno. Kdyby se všichni, kteří Spali, stali terči, už by nebylo cesty zpět.

„Pokud bychom ji dokázali probudit dříve, než by byla připravená, byla by oslabená a my bychom měli výhodu a mohli se tak ujistit zda je, či není pohlcená šílenstvím.“ Zda bude muset zemřít či nikoli.

Lijuanin výraz tváře zůstával klidný, ale kolem duhovek se jí objevil silný černý kruh. Takto olejovitě černou barvu Raphael nikdy dříve nespatřil. Připomínala mu její znovuzrozené – mrtvá těla, která Lijuan vzkřísila do němých, věčně hladových stvoření.

„Před všemi těmi lety se jí podařilo uniknout,“ připomněla mu žena Archanděl Číny a černý kruh v jejích očích se s téměř oživlou uvědomělostí pohnul, „z toho důvodu, že kombinovaná síla celého Kádru nebyla dostatečná, aby ji dokázali zadržet.“

„Ale oni neměli tebe.“ Raphael se zcela záměrně rozhodl vsadit na její marnivost. Pohled ženy archanděla se najednou zdál vzdáleným.

„Ano. Caliane se nevyvinula tak jako já.“ Spokojeně se usmála.

„Nyní mne doprovodíš ke dveřím, Raphaeli.“

„Nejsem žádný tvůj cvičený domácí mazlíček, Lijuan“ –připomněl jí mírně- „a nikdy nebudu.“

Lijuaniny vlasy odfoukl lehký větřík, který se jako vždy dotýkal jen jí. „Domácích mazlíčků se dá velmi snadno zbavit, Raphaeli. S tebou mám daleko dlouhodobější plány.“ Kolem tváře ucítil záchvěv moci a síly.

„Mohl by si vládnout světu.“

A vše, co by pro to musel udělat, napadlo ho, když ji sledoval, jak vzlétá vzhůru k modré obloze nad městem, by bylo vzdát se vlastní duše.