Archangel's Consort - 1/2 17. kapitola

Po té, co jim zástupce úřadu povolil opustit prostory skladiště, pomáhala ještě Elena s Venomem Ransomovi zkontrolovat deštěm zasažené ulice Bostonu. Objevili pouze jednoho dalšího upíra – ale ten byl natolik pohlcen krvežíznivostí, že když se k němu Ransom blížil, ani nezvedl hlavu a dál se tiskl k rozsápanému hrdlu své oběti. O okamžik později se upírova hlava skoulela k zemi a Ransom byl opět zasažen gejzírem krve.

„Do hajzlu,“ zamumlal unaveně. Přetrvávající mrholení už nebylo natolik vydatné, aby z něho novou vrstvu krve smylo a místo toho se déšť s krví smíchal a vsákl se do jeho oblečení ještě hlouběji.

„Zavolej policajty.“ Hodil jí svůj mobil a Elena vytočila poslední volané číslo.

Jakmile to nahlásila, posadila se na schody jednoho z okouzlujících starých domků, které lemovaly zdejší tichou ulici. V současné chvíli měl každý z nich zamčené vstupní dveře, ale ve všech oknech se svítilo. Média evidentně rozšířila zprávu o nájezdu krvežíznivých upírů a každý, kdo měl v hlavě mozek, se zabarikádoval doma a čekal, až se venku hrozící násilí přežene.

K jejímu překvapení se Venom posadil vedle ní, ale nechal mezi nimi dostatečně velkou mezeru, aby se omylem nedotkl jejích křídel. Byla si jistá, že se nejednalo o zdvořilost, kterou by chtěl prokázat přímo jí, ale o zvyk, kterému se naučil během doby, kterou strávil v blízkosti tolika andělů. Přesto byla vděčná.

Od Ransoma by takový druh kontaktu akceptovala, ale od Venoma? Možná spolu teď pracovali a také jí před nedávným časem prokázal, že za těma jeho znepokojivýma očima se skrývalo i nějaké srdce – to když kvůli ochraně dětí v Medice, nasadil svůj vlastní život – ale jejím přívržencem určitě nebyl.

„Škoda toho tvýho obleku,“ řekla a podívala se na vyhrnuté rukávy jeho krví zašpiněné bílé košile.

„Byl to jeden z mých nejoblíbenějších.“ Zpříma se na ni zadíval zelenýma, hadíma očima. Elena se už poučila a uhnula pohledem směrem k Ransomovi. Venom se jí potichu vysmíval, ale ona se nenechala nachytat. Kdyby jí uhranul, stala by se snadnou kořistí – a  nebyla si jistá, zda by stvoření, které se uvnitř Venoma skrývalo, dokázalo odolat a nevyužilo by příležitosti.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Zeptat se můžeš.“ Zaklonil se a o schod výš se zapřel lokty, pak oba sledovali Ransoma, který se snažil identifikovat oběť i jejího vraha.

„Ty oči,“ řekla, „po tom, cos byl Stvořenej, jak dlouho trvalo, než se ti vyvinuly?“ Každý upír byl na začátku člověkem, dokonce i Venom.

Upír pokrčil rameny a i tento nepatrný pohyb jí upozornil na ladnou eleganci svalnatého těla, které se ukrývalo pod drahými obleky, které tak rád nosil.

„Na tom jsme se nedokázali shodnout. Neha tvrdí, že to začalo v momentě mého Stvoření, že zahlédla, jak moje zornice začaly měnit tvar.“

Při zmíňce toho jména se Eleně hrůzou postavily vlasy. Žena Archanděl Indie nikdy nebyla Slečna Příjemná, ale vraždy Celie s Betsy prokázaly, že se stala hrozivou noční můrou, odhodlanou se pomstít za smrt své dcery.

„Ty si myslíš něco jinýho?“ zeptala se a snažila se ze sebe setřást svou znepokojivou reakci.

Venom se zadíval na zamračenou noční oblohu a na řasách se mu zatřpytily jemné kapky deště. „Já jsem si první změny všimnul asi až rok po Stvoření. Nebylo to moc poznat, ale moje duhovky už nebyly na okrajích hnědý. Začaly se měnit do temně zelený.“

Elenu napadlo, jak ta změna ovlivnila mladého muže, kterým tenkrát Venom býval – chtěla se ho zeptat, jestli se bál, ale bylo jí jasné, že na to by jí neodpověděl.

„Jak dlouho to celý trvalo?“ zeptala se místo toho. S takovou otázkou bylo pravděpodobnější, že se dočká odpovědi.

„Deset let,“ řekl a stále se díval na noční oblohu. Déšť už mezi tím ustal. „Jsem jediným, kterého Neha Stvořila, kdo vykazuje takové extrémní změny – ale řekl bych, že byla zklamaná, když to zůstalo jen u očí.“

Vybavil se jí způsob, jakým se při jejich jediném, společném tréninku pohyboval a zavrtěla hlavou. „To ale neni pravda, že jo?“

Koutkem oka zachytila, jak se pousmál.

„Ellie,“ ozval se v tu chvíli Ransom. Došel k nim a opřel se o zdobené, kovové zábradlí, které lemovalo schodiště. „Potřebuješ tu dneska někde složit hlavu?“

„Ne. Poletim s Venomem zpátky do New Yorku.“ Ke svému archandělovi. Hádka nebo ne, nemohla popřít, že jí chyběl. Poprvé ve svém životě měla někoho, kdo byl její a k jejímu nemalému překvapení zjišťovala, že byla pekelně majetnická.

Ransomovu tvář prozářil šibalský úsměv. „Žiješ si na výsluní, Ellie? Abys pak nezapomněla na svý přátele.“

„Tebe už jsem ze svýho trvalýho seznamu lidí, který bych pozvala na párty dávno vyškrtla.“

Ransom zaklonil hlavu a rozesmál se na celé kolo. „Nemůžu se dočkat, až tě uvidim v roli pečující hostitelky.“

„Toho se nedočkáš.“ Z představy, že by měla být hostitelkou – jakoukoli hostitelkou – se jí ježily vlasy.

„Jsi družkou archanděla,“ pronesl Venom a se smyslnou ladností, která pramenila ze stejného místa, jako jeho oči, se postavil na nohy. „Budeš se muset naučit alespoň základům slušnýho chování.“

Elena se přidržela mokrého kovového zábradlí a také vstala. V tu chvíli se zpoza rohu objevila dvě policejní auta.

„Jo? Mně se zdá, že tobě v práci pro Raphaela nijak nepřekáží, že se chováš jako kokot.“

Venom se na ní zazubil a předvedl jí tak své špičáky, ze kterých kdysi viděla odkapávat jed. „Umim bejt šarmantní, ale proč bych se před tebou namáhal.“

„Oh, ten si přímo řiká o nakládačku,“ zamumlal Ransom. „Škoda, že to bude muset počkat.“ Otočil se a zamířil k policistům. Elena s Venomem ho následovali. Vyřízení všech potřebných formalit zabralo pouhých patnáct minut – po noci, kterou si město právě prošlo, byli policisté připraveni je ocenit medailemi – poté se sebrali a zase odjeli pryč.

Ransom zaparkoval svou motorku v blízkosti jejich místa přistání, a když se tam vrátili, Elena ho objala. „Jak se má ta tvoje knihovnice?“ zašeptala mu do ucha.

Na krku ucítila, že se pousmál. „Jsem z ní blázen.“

Elena byla stále v šoku ze skutečnosti, že měl Ransom stálý partnerský vztah. Odtáhla se od něho. „A kdy mi jí představíš?“

„Nechci jí vyděsit. Ještě ne.“ Dělal si srandu, ale na jeho slovech byla pomyslná kapka pravdy – lovci, stejně jako policisté, měli problémy si své milované udržet. Nikdy nekončící strach z toho, že jednoho dne zvednou telefon, nebo otevřou dveře a budou jim sděleny ty nejhorší možné zprávy, dokázal zničit i ta nejpevnější emocionální pouta.

Elena ho znovu objala. „Jestli s tebou dokázala vydržet takhle dlouho, tak už máte celkem solidní základ.“

„Jo, to si taky snažim namluvit.“ Ransom ji pevně stiskl. „Ale přesto nás, ani Nyree, neberu jako samozřejmost.“

Nikdy dříve ho neslyšela mluvit takhle vážně o žádné jiné ženě a doufala, že mu tahle Nyree nezlomí srdce. Jakmile nasedl na motorku a odjel, zamířila s Venomem k helikoptéře.

Když si uvědomila, že spolu s upírem dnes v noci vedli nejen celkem rozumnou konverzaci, ale ani jednou si nevyhrožovali zabitím, zaskočilo jí to. Huh. Pravděpodobně se jednalo pouze o vedlejší účinky adrenalinu - o sounáležitost, která se utvořila jen díky krvavé láz-

Země pod jejíma noha se otřásla.

A pořádně.